8. Možnost a skutečnost

Lenin, V.I.: N.D.Kiknadzovi, listopad 1916

Spisy. Svazek 35, NPL, Praha 1962, s. 213-214

(213-214) Máte námitky proti mé poznámce o tom, že je možné, aby se i nynější imperialistická válka přeměnila ve válku národní.

Váš argument? "Budeme pak muset bránit vlast imperialistickou..."

Copak je to logické? Zůstane-li vlast "imperialistická", jak by mohla být válka národní??

Řeči o "možnostech" jsou podle mého názoru teoreticky nesprávné a vyvolal je Radek a 5. bod tezí internacionály.

Marxismus vychází z faktů, a ne z možností.

Marxista musí za základ své politiky brát pouze přesně a nesporně dokázaná fakta.

Tak to právě dělá naše (stranická) rezoluce.¹⁷²⁾

Když mi místo ní někdo přijde s "nemožností", odpovídám: nesprávné, nemarxistické, šablona. Možné jsou jakékoli přeměny.

A uvádím historický fakt (z války v letech 1792-1815). Beru příklad pro ilustraci, že i dnes jsou podobné věci možné (v případě zpětného vývoje).

Podle mého názoru Vy směšujete možné (o tom jsem nezačal mluvit já!!) s reálným, když si myslíte, že uzná-li se něco za možné, že je tím dovolena změna taktiky. To je vrchol nelogičnosti.

Uznávám, že je možné, aby se sociální demokrat přeměnil v buržou a naopak.

To je nesporná pravda. Ale plyne z toho snad, že teď budu tohoto buržou, Plechanova, uznávat za sociálního demokrata? Ne, neplyne. A je tu taková možnost? Počkáme, až se změní ve skutečnost.

A to je všechno. Právě v "metodologii" (o které píšete) je třeba rozlišovat možné od skutečného.

Možné jsou všelijaké přeměny, dokonce se může i hlupák změnit v chytrého člověka, avšak ve skutečnosti dochází k takové změně zřídkakdy. A jen proto, že taková změna hlupáka je "možná", nepřestanu přece považovat hlupáka za hlupáka.

(172) Viz Lenin, V.I., Spisy. Svazek 21, 4. (rus.) vyd., Praha 1959, s. 154-160.

Lenin, V.I.: I.F.Armandové, 25. prosince 1916

Spisy. Svazek 35, NPL, Praha 1962, s. 234

(234) Dále: "možnost" rozdrobení Německa není vyloučena ani za války 1914-1917", píšete, a tady právě sklouzáváte od hodnocení toho, co je, k tomu, co by mohlo být.

To je nehistorické. To není politika.

Co existuje teď, to je imperialistická válka z obou stran. To jsme říkali tisíckrát. To je podstatné.

A "možné"!!?? Co není všechno "možné"!

Je směšné popírat "možnost" přeměny imperialistické války ve válku národní (třebaže se toho Usijevič zhrozil!). Co jen není na světě "možné"! Ale prozatím se nepřeměnila. Marxismus opírá politiku o "skutečné", a ne o "možné". Je možné, že se jeden jev přemění v druhý - naše taktika přece není zkostnatělá. Parlez moi de la réalité et non pas des possibilités! [Mluvte o skutečnosti, a ne o možnostech. Pozn.red.]

Lenin, V.I.: Dopisy o taktice

Sebrané spisy. Svazek 31, Svoboda, Praha 1987, s. 160-162

(160-162) Marxista nesmí opomíjet důkladný rozbor třídních vztahů. Moc má buržoazie. A není snad součástí rolnictva také buržoazie, buržoazie jiné vrstvy, jiného druhu, jiného charakteru? Proč by se tato vrstva nemohla dostat k moci, když "dokončí" buržoazně demokratickou revoluci? Proč by to nebylo možné?

Tak často uvažují staří bolševici.

Na to odpovídám, že je to zcela možné. Jenže marxista nesmí při zvažování dané situace vycházet z toho, co je možné, ale z toho, co je skutečné.

A skutečnost nám předkládá fakt, že svobodně zvolení vojenští a rolničtí zástupci svobodně vstupují do druhé, paralelní vlády, svobodně ji doplňují, rozšiřují a dotvářejí. A stejně svobodně předávají moc buržoazii - což je jev, který nijak "neporušuje" marxistickou teorii, neboť jsme vždy věděli a mnohokrát zdůrazňovali, že buržoazie se udržuje nejen pomocí násílí, ale také díky neuvědomělosti, setrvačnosti, otupělosti a neorganizovanosti mas.

A vzhledem k této dnešní skutečnosti je přímo směšné odvracet se od faktu a mluvit o "možnostech".

Je možné, že rolnictvo zabere veškerou půdu a uchopí veškerou moc. Nejenže na tuto možnost nezapomínám a neomezuji svůj zorný úhel pouhým dneškem, ale formuluji agrární program přímo a přesně s ohledem na nový jev; na prohloubení rozkolu mezi zemědělskými dělníky a chudými rolníky na jedné a drobnými zemědělskými vlastníky na druhé straně.

Je však i jiná možnost: je možné, že rolníci poslechnou rady maloburžoazní strany socialistů-revolucionářů, která podlehla vlivu buržoazie, přešla k obranářství a radí, aby se čekalo na Ústavodárné shromáždění, ačkoli dosud nebyl ani stanoven termín jeho svolání!

Je možné, že rolníci budou i nadále dodržovat svou dohodu s buržoazií, dohodu, kterou nyní uzavřeli prostřednictvím sovětů dělnických a vojenských zástupců nejen formálně, ale i fakticky.

Možnosti jsou různé. Bylo by velkou chybou zapomínat na agrární hnutí a na agrární program. Ale stejnou chybou by bylo zapomínat na skutečnost, která nám předkládá fakt dohody anebo - použijeme-li přesnější, méně právnický a více ekonomickotřídní výraz - fakt třídní spolupráce buržoazie a rolnictva.

Až tento fakt přestane být faktem, až se rolnictvo odtrhne od buržoazie, až zabere proti její vůli půdu, až uchopí proti její vůli moc, pak nastane nová etapa buržoazně demokratické revoluce, o níž budeme mluvit zvlášť.

Marxista, který by pro možnost takové budoucí etapy zapomněl dnes, kdy rolnictvo uzavírá dohody s buržoazií, na své povinnosti, by se změnil v maloburžou. Ve skutečnosti by totiž doporučoval proletariátu, aby důvěřoval maloburžoazii ("tato maloburžoazie, toto rolnictvo se musí odtrhnout od buržoazie už v rámci buržoazně demokratické reevoluce"). Takový marxista by pro "možnost" příjemné a sladké budoucnosti, kdy rolnictvo nebude ve vleku buržoazie a kdy socialisté-revolucionáři Čcheidzové, Cereteliové a Stěklovové nebudou přívěskem buržoazní vlády, takový marxista by pro "možnost" příjemné budoucnosti zapomněl na nepříjemnou přítomnost, kdy rolnictvo zatím ještě zůstává ve vleku buržoazie, kdy se socialisté-revolucionáři a sociální demokraté zatím ještě nevzdali úlohy přívěsku buržoazní vlády, úlohy opozice "Jeho Veličenstva" Lvova.⁸³⁾ 

 (83) Autorem výroku "opozice Jeho Veličenstva" (nikoli proti Jeho Veličenstvu) je vůdce kadetské strany P.N.Miljukov v prohlášení z 19.června (12.července) 1909.

Lenin, V.I.: Výsledky diskuse o sebeurčení

Sebrané spisy. Svazek 30, Svoboda, Praha 1987, s. 46

(46) To je správně řečeno. Za kapitalismu není možné odstranit národnostní (a už vůbec ne politický) útlak. K tomu je nezbytné odstranit třídy, tj. nastolit socialismus. I když je však základem socialismu ekonomika, rozhodně jej nelze redukovat jen na ni. Má-li být národnostní útlak odstraněn, musí tu být nezbytný základ - socialistická výroba, ovšem k tomuto základu je nezbytná navíc demokratická organizace státu, demokratická armáda aj. Jakmile proletariát přebuduje kapitalismus v socialismus, vytvoří tím možnost úplně odstranit národnostní útlak; tato možnost se ovšem stane skutečností "jedině" - "jedině"! - tehdy, uskuteční-li se demokracie ve všech oblastech včetně vymezení hranic státu v souladu se "sympatiemi" obyvatelstva včetně úplné svobody oddělení. A na tomto základě se prakticky, až přijde čas, absolutně odstraní sebemenší národnostní třenice, sebemenší nedůvěra mezi národy, dojde k rychlejšímu sbližování a splývání národů, které bude dovršeno odumíráním státu. Taková je marxistická teorie, od níž se naši polští kolegové chybně odklonili.

Vytvorené pre redakciu Avantgarda v roku 2007
www.komunisti.sk - posta@komunisti.sk